Povinnost platit DPH a daň z prodeje v Německu

V tomto případě pomáhá i pohled na zákon. Existuje pouze zákon o dani z prodeje, žádný zákon o dani z prodeje. Diskuse by měla být založena pouze na tomto.

Zákon o dani z obratu neuznává žádnou daňovou povinnost z prodeje

• Zákon o dani z prodeje ve skutečnosti nevidí konflikt v různých podmínkách daně z obratu a daně z obratu. Je pravda, že většinou hovoří pouze o samotné „dani“. Vždy se ale myslí daň z obratu. O DPH nemůže být řeč.
• V § 12 I UStG stojí, že daň za každý zdanitelný obrat je 19 procent. Rovněž § 19 IV UStG jako povinný záznam faktury pouze stanoví, že na faktuře má být uveden poplatek rozdělený podle sazeb daně a příslušné sazby daně.

Podnikatelé a spotřebitelé mají různé úhly pohledu

• Pojmy lze chápat z pohledu podnikatele a spotřebitele. Z pohledu podnikatele vzniká daň z obratu, když poskytuje dodávky nebo jiné služby. Z pohledu spotřebitele však nejde o tržby, když nakupuje zboží nebo využívá službu podnikatele. Ze svého pohledu platí daň ze skutečné hodnoty zboží nebo hodnoty služby, jimiž je kompenzována „přidaná hodnota“ služby. V tomto ohledu je spotřebitel odpovědný za DPH.
  instagram viewer
• Na podnikatele se tedy vztahuje daň z obratu. Musíte zvýšit cenu svého produktu, zboží nebo služby o daň z obratu a tuto daň z obratu fakturovat zákazníkovi. Zákazník zaplatí tuto daň z obratu, kterou podnikatel minus daň na vstupu do Daňový úřad musí vybít. „Přidaná hodnota“ generovaná ve společnosti je tedy zdaněna.


Stručně je vysvětlen rozdíl mezi daní z prodeje a daní z prodeje

DPH je daň, se kterou se každý spotřebitel setkává denně ...

• Než podnikatel předá vybranou daň z obratu finančnímu úřadu, může si odečíst daň z obratu, kterou sám zaplatil jiným podnikatelům. Tato daň z prodeje je považována za daň na vstupu. Za tímto účelem podnikatel vypracuje přiznání k dani z obratu a roční přiznání k dani z obratu. Malé podniky jsou osvobozeny od DPH.
• Pro podnikatele to znamená, že daň z obratu se skládá ze dvou prvků. Na jedné straně se to týká přijaté daně z obratu a na straně druhé daně, kterou sám zaplatil na vstupu. Z pohledu spotřebitele se daň skládá pouze z DPH, kterou musí zaplatit. Spotřebitel nemůže sám požadovat daň na vstupu.
• Z pohledu podnikatele je tedy služba předmětem DPH, z pohledu spotřebitele v konečném důsledku DPH. Výsledek je vždy stejný.

V zahraničí často přijímají jazyková pravidla v Německu

• V Německu se v reklamě převážně používá termín daň z přidané hodnoty. Zákazník platí zboží plus „zákonnou daň z přidané hodnoty“, i když zákon hovoří jiným jazykem.
• Pojem daň z přidané hodnoty používaný v Německu se v zahraničí používá také k označení skutečné daně z přidané hodnoty. Daň se v Anglii nazývá „daň z přidané hodnoty“ (VAT) a ve Francii „Taxe sur la valeur ajoutée“ (TVA).

Nezáleží na tom, zda je tento termín použit na faktuře Daň z přidané hodnoty nebo je použita DPH. Daňové úřady nepoužívají označení jako příležitost neuznat fakturu jako obchodní výdaj. Jako vystavitel faktury byste však měli používat právní termín daň z obratu.